Andaluský kůň
Andaluský kůň
Původ:
Španělsko: Andalusie, provincie Cádiz, Sevellia, Medina Sidonina
Hřebčín: Jerez de la Frontera.
Hůlková výška
Mezi 1,55 až 1,61 m.
Zbarvení
Typické zbarvení je bílé (bělouš)
Charakter
Andalusan je poctivý, hrdý, inteligentní s ohnivým temperamentem. Je pracovitý a velmi učenlivý.
Exteriér
Andalusan vypadá velmi elegantně a je to atraktivní kůň.Hlava je delší a často mívá lehký klabonos. Velké oči jsou plné výrazu. Další nápadné znaky jsou: hustá dlouhá hříva, malé uši, výrazné osvalení. Kohoutek je nízký a kulatý tak jako záď. Ohon bývá nízko nasazený. Končetiny jsou silné s kratší holení a spěnkou. Žíně ocasu a hřívy jsou hedvábně jemné.
Možnost využití
Andalusan je lehčí jezdecký kůň a výborný drezurní kůň.S příměsí krve anglického plnokrevníka nebo angloaraba je to také dobrý skokan. Populární je jako cirkusový kůň.
Chody
Pohyb je velmi vznosný, chody jsou málo prostorné, ale pravidelné s vysokou akcí.
Zajímavosti
Nedorozumění týkající se vzniku tohoto plemene spočívá v přesvědčení, že předkem andalusana bylo arabské plemeno.Španělsko je možná právě to místo kde v době ledové koně zcela nevymřely. Je možné zde nalést kresby koní na skalních stěnách, které zde vytvořil člověk v obdobý neolitu. Dávný předek andalusana by měl být sorraia pony - plemeno, které stále existuje. Toto plemeno již po staletí používají pro práci obyvatelé horských oblastí Portugalska a díky tomu nikdy nevymřelo. Sorraia pony se exteriérově podobá tarpanovi. Toto původní iberské plemeno se později křížilo s koňmi nájezdníků ze severu a ještě později, během arabského převládnutí, s berbery.Od 15. století se chovu andalusana věnovaly zejména kartuziánští mniši. Tito mniši vyšlechtily lehší typ koně, který nese jméno andaluský kartuzián. U koně andaluského tedy rozlišujeme dva typy. Původní barokní typ je mohutnější s hrubšími končetinami, než jaké má většina jiných jezdecký plemen. Druhý typ - kartuziánský - má lehčí stavbu těla.
Zdroj: koně enciklopedie - kniha